Děvčátko Neno kdysi zaváhalo. Aspoň tak si to vysvětlovalo. Ve skutečnosti to však nebyla váhavost, ale strach. Bálo se, že bude ve svém světě cizincem. Tím, kdo je s Bohem, avšak nenechává Boha působit skrze sebe. Že se bude umět rozčilovat nad bídou ducha ve všech koutech světa a bídu svou přehlížet. Že nechá umírat žízní člověka v sousedství a studny začínat stavět ve vzdálených pouštích. Že bude zdí, která mluví ale nic neodráží. Listovalo Exupéryho Citadelou...
Citadela - kapitola CXI
Jistě se totiž setkáš s cizími svědky, před nimiž se budeš muset rdít.
A abys ze sebe smyl hanbu, nebudeš se k jejím chybám znát. Ale k něčemu se znát
musíš. Budeš snad zajedno s těmi, kdo po tvém domě plivali? Řekneš, že měli
pravdu. Možná že ano. Ale já chci, abys byl ze svého domu. Od těch, kdo plijí,
jdi dál. Ty plivat nemáš. Vrať se domů a řekni: „Proč jste mne udělali tak
ošklivým? Ta hanba!“ Když mají totiž oni vliv na tebe a pokryli tě hanbou, ty
tu hanbu přijmi a můžeš pak zase působit ty na ně a dodat jim krásy. A dodáš
krásy sobě, Odmítneš-li plivat, neznamená to. že chyby kryješ. Nýbrž že je
bereš za své, abys je smyl.
Ti, kdo se nechtějí k těm chybám znát a sami popichují cizince: „Vidíte
tu hnilobu, já ji však nezpůsobil ...“
Ti se však neznají k ničemu. Budou ti
tvrdit, že se znají k člověku, k ctnosti či k Bohu. Pokud však taková slova
neznamenají uzel vztahů, jsou prázdná.
Bůh sestupuje přímo do domu, aby se stal
domem. Pro člověka pokorného, který rozžehuje svíce, je Bůh povinností
rozžehovat svíce. Pro toho, kdo se zná k lidem, není slovo „člověk“ jen
slovníkový výraz, nýbrž znamená pro něho lidi, za něž je odpovědný. Utéci před
rozžehováním svící a dát přednost Bohu je příliš snadné. Ale já neznám člověka,
nýbrž lidi. Neznám svobodu, nýbrž svobodné lidi. A neznám štěstí, nýbrž šťastné
lidi, Ani krásu, nýbrž krásné věci. Ani Boha, nýbrž horoucnost svící.
"Utéci před
rozžehováním svící
a dát přednost Bohu
je příliš snadné."
A ti, kdo
hledají podstatu jinde než ve zrození, ti prozrazují jen vlastní jalovost a
prázdnotu srdce. Takoví lidé nemohou žít ani zemřít, neboť pouhými slovy se žít
ani zemřít nedá.
Na člověka, který odsuzuje a k ničemu se nezná, takže soudí jen kvůli sobě, budeš narážet leda jako na zbytečnou zeď. Jde mu jen o vlastní obraz, a ne o lásku. Jen o něho samého jakožto nazíraný předmět, a ne jakožto vztah. A to postrádá smyslu.
Děvčátko se rozhodlo, že se bude modlit, aby mu Bůh pomáhal v jeho slabosti.