Kdykoliv se člověk rozhodne vstoupit do dialogu, otevírá se novému poznání. Je-li pravdivý, může v důsledku získaných informací velmi zásadně přehodnotit své paradigma. Pokud ne, může po první třetině vystoupit na pomyslný stupínek vítězů a ohlásit svůj triumf.

Dialog s Friedrichem Nietzschem je velmi náročný, avšak skutečnost, že do něj člověk vstupuje z pozice katolické teoložky, dává tušit, že se bude jednat spíše o obranu nežli o dialog. Zbraně byly naleštěny: Nietzsche byl slabý filosof, ještě horší teolog a duševně chorý člověk. Mluvil přísně až hrubě a ne moc vybíravě se vyjadřoval k ženám. Všechny tyto skutečnosti mi naznačovaly, že půjde o celkem ostrou bitvu, v níž jsou všechny zbraně povoleny, ale že nehrozí zásah do slabin.

A pak to začalo. Byl úplně příšerný, skákal z jednoho místa na druhý, nedodržoval ustrojení, formu ani pravidla. Lítal ale tak zběsile, že mě do toho víru tance stáhl. Ničemu jsem nerozuměla.

Ničemu jsem nerozuměla.

Začala jsem chodit k přístavu. Pohled na vodu mě uklidňoval.

          Asi si s Nietzschem nebudu rozumět. Všechno co říká je úplně mimo. Jeden odstavec a kolik nesmyslů snese. Asi se přestanu ohlížet na tu fundamentální teologii, stejně nevím, co to je a strukturu snad nikdo v práci o Nietzschem nebude vyžadovat.

Když se člověk nezaměřuje na tu kritiku křesťanství a vůbec úplně zahodí toho Antikrista, tak Nietzsche občas pobaví. Jak kdyby se člověk vracel k čemusi, co chtěl v Olomouci studovat jako céčko za sedm kreditů.

To je celkem hezký, jsem si z domu přivezla toho politýho Zarathustru, někde mám svoje poznámky a podtržený pasáže. Zarathustra je fakt srdeční záležitost.

Někdy se mi zdá, že úplně vím, o čem Nietzsche mluví. Ale pak se zas uklidním. Mám práci, žiju v Praze, chodím s kámošema do hospo. Úplně normální život.

Nevím, jestli je to tou prací, ale myslím, že jsem přestala dost mluvit s lidma. Ještě, že jsme se tak narychlo přestěhovali a mám pokoj sama pro sebe. Nejdůležitější bylo pořídit si stůl, aby člověk mohl psát.

Některý knížky mi přijdou strašně nudný. To jako všechny šípy střílí Výmar? Dostojevskij, klide!

Je to vždycky takovej svazek, co nastane, když člověk s někým, byť mrtvým, tráví hodně času. Je to totiž čas jen nás dvou.

Řekls mi co je pravda a co je láska.

Řekls mi, jak život nezvládám a přitom se mám tak dobře.

Začala jsem číst Antikrista. Asi Ti rozumím. Ale všechno jsme si vysvětlili, ne? Nevadí, že jsem Ti dala atributy Krista?

Neustálé otázky neustálé otázky

B.