Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 



Člověk je od přirozenosti tvor žijící ve společnosti.
Aristoteles

Až do nejzazšího konce života nepřestaneme věnovat péči společnému blahu, pomáhat jednotlivcům, přicházet i nepřátelům na pomoc. Aby se líp naučili poslouchat, k tomu pomáhají ostatním tvorům dva zákroky: trest, když se pokusí o neposlušnost, a odměna, když vykonají ochotně rozkaz. U lidí je navíc možno použít i rozumových důvodů, když je chceme přivést k poslušnosti: ukážeme jim, že je to v jejich zájmu, aby poslechli. Kdo je ctižádostivý, je podněcován i pochvalou.
Xenofón

Nauč se pozorně poslouchat, co říká druhý, a ze všech sil se snaž vcítit se v myšlení mluvícího.
Marcus Aurelius

Nejlepší a bohům nejmilejší jsou ti, kteří vykonávají dobře své povolání, ať už to jsou zemědělci, nebo lékaři, nebo politikové. Kdo však nedělá nic dobře, není ani společensky užitečný, ani milý bohům.
Sokrates

Jak nepatrná je to zásluha neškodit tomu, komu bys měl dokonce prospívat! Je to malá chvála, je-li člověk k člověku mírný, podá-li ruku trosečníkovi, ukáže-li cestu bloudícímu, rozdělí-li svůj chléb hladovějícím.
Seneca

Ke slávě nevede žádná cesta bezpečněji než stát se opravdu dobrým v tom, v čem se člověk chce dobrým stát.
Sokrates

Žádné úklady nejsou skrytější než ty, které se schovávají za předstírání povinnosti nebo za nějaké jméno blízkého vztahu. Vždyť tomu, kdo je veřejně tvým odpůrcem, se snadno můžeš vyhnout, dáš-li si pozor, avšak takové skryté vnitřní a domácí zlo nejenže se neukáže, ale zničí tě dokonce dřív než je můžeš zpozorovat a rozpoznat.
Cicero

Samota v nás probouzí touhu po lidech, společnost touhu po nás samých, jedna druhé bude lékem. Nenávist ke shonu vyléčí samota, omrzelost samotou shon mezi lidmi.
Seneca

Když spatříme místa, na kterých pobývali muži hodní památky, působí to na nás mocněji, než když slyšíme o jejich činech nebo čteme nějaké jejich dílo.
Cicero

Misantropie vzniká v člověku, jestliže k někomu pojme silnou důvěru bez patřičné znalosti a věří, že ten člověk je naprosto pravdivý, poctivý, ale o něco později pozná, že to je člověk špatný a nespolehlivý. Když někdo učiní takovou zkušenost častěji, zejména s lidmi, které považoval za nejbližší a nejdůvěrnější přátele, zanevře nakonec po takových nárazech na všechny a domnívá se, že na nikom není vůbec nic dobrého.
Platón

Když Sparťané bojují jednotlivě, nejsou horší než kdokoli jiný, když bojují pohromadě, jsou nejlepší ze všech. Je to tím, že jsou sice svobodní, ale nejsou svobodní ve všem. Pánem nad nimi je totiž zákon, toho se bojí víc než Peršané svého krále. Konají proto, co jim zákon nařizuje, a ten jim nařizuje stále totéž, neutíkat z bojiště, ať je nepřátel kolik chce, ale vytrvat na místě, a buď zvítězit, nebo padnout.
Hérodotos

Mnoho je na světě mocného,
nic však mocnějšího člověka.
Sofokles

Nemo iustus esse potest,
dui mortem, dui dolorem,
dui exilium, dui egestatem
timet aut dui ea
quae sunt his contraria,
aequitati anteponit

Nikdo nemůže být spravedlivý,
kdo se bojí smrti, vyhnanství a nouze,
nebo kdo opak toho staví nad nestrannost
Cicero

Stát musí být přece takový – a takovým ho udělá nestrannost soudů -, aby provinilci nikdy nechyběl žalobce a člověku nevinnému aby žalobce nemohl uškodit.
Cicero

Nelze nazvat spravedlivým každého, kdo nikomu nekřivdí, nýbrž toho, kdo by to sice mohl beztrestně dělat, ale dobrovolně se toho vzdává.
Filémón

Když Alexander v prvních letech své vlády sedával jako soudce při hrdelních přích, zakrýval si při žalobcově řeči rukou jedno ucho. Na dotaz, proč to dělá, dal tuto odpověď: „To druhé ucho šetřím pro obžalovaného.“
Plútarchos

Kdo rozhodl spor bez vyslechnutí druhé strany, nebyl spravedlivý, i kdyby rozhodl správně.
Seneca

Je třeba, abys byl spravedlivý zadarmo a aby pro tebe žádná odměna za spravedlnost nebyla větší než že jsi spravedlivý. Vůbec nezáleží na tom, kolik lidí pozná tvou nestrannost. Kdo chce, aby byla velebena ctnost, neusiluje vlastně o ctnost, ale o slávu. Že nechceš být spravedlivý bez slávy? Ale ty budeš často musit za svou spravedlivost vyslechnout i výtky, a v tom případě, budeš-li moudrý, špatné mínění získané spravedlivým jednáním ti způsobí radost.
Seneca

Kdo nehrozí se činu, slov se nelekne.
Sofokles

Bezpráví se často dopouští také ten, kdo něco nedělá, nikoli jen ten, kdo něco dělá.
Marcus Aurelius

Když mluví zbraně, mlčí zákony.
Cicero

Hoc animo fui semper, ut invidiam virtute partam gloriam, non invidiam pytačem.
Nenávist způsobenou správným jednáním jsem nikdy nepovažoval za nenávist, ale za slávu.
Cicero

Velké i malé obce mají společnou vadu: závist je v nich průvodkyní slávy a lidé rádi ubírají čest těm, které vidí vynikat příliš nad průměr.
Cornelius Nepos

Žádný trest a žádné pokárání nemají být spojeny s ponížením.
Cicero

Aby se vládce rozzlobil na všechny své poddané najednou, to považuji za velkou chybu. Kdo nahání strach mnoha lidem, nutně si dělá z mnoha lidí nepřátele,a kdo se zlobí na všechny, dohání všechny k jednomyslnosti.
Xenofón

Láska k míru je opravdu něco božského.
Plútarchos

Nesvornost uvnitř národa je o tolik horší než válka vedená jednomyslně, o kolik je horší válka než mír.
Hérodotos

Válka zotročuje, mír dává svobodu. Válka znamená zvůli tyrana, mír je výrazem královského smýšlení.
Héliodóros

Příslovečný se stal onen rozšířený výrok, protože je pravdivý: Přátelství má být nesmrtelné, nepřátelství smrtelné.
Livius

Vlaštovky jsou v letní čas u nás, zahnány mrazem odlétají. Stejně se nás drží falešní přátelé v jasném období našeho života, všichni však odlétají, jakmile spatří, že se štěstí obrátilo proti nám.
Ad Herennium

Řečník Démosthenes, odsouzený k pokutě padesáti talentů, uprchl z athénského vězení. Ještě nebyl daleko od města, a tu uslyšel několik občanů, kteří patřili k jeho odpůrcům, jak spěchají za ním, a chtěl se schovat. Oni ho volali jménem, přišli až k němu a prosili ho, aby si od nich vzal na cestu peníze, které práve kvůli tomu nesli s sebou z domova a kvůli nimž spěchali za ním, zároveň ho povzbuzovali, aby se vzmužil a nebyl smutný nad tím, co se stalo. A tu prý se Démosthenes dal ještě víc do pláče a řekl: „Jak bych to neměl nést těžce, když opouštím město, v němž jsou nepřátelé takoví, že nebude snadné najít v jiném městě takové přátelé.“
Plútarchos

Ze všeho, co moudrost připravila k blaženému životu, nic není větší, nic plodnější, nic příjemnější než přátelství.
Epikuros

Jak jistý přítel, zjistíš ve chvíli nejisté.
Ennius

Pro všechno na světě, kdo by si přál oplývat veškerým bohatstvím a žít v nadbytku všeho s podmínkou, že nebude mít nikoho rád a že nikdo nebude mít rád jeho? Takový je totiž život tyranů, v něm nemůže být žádná věrnost, žádná láska, žádná důvěra v stálou náklonnost, všude jen samé podezřívání a zneklidňování, ani kousek místa pro přátelství. Vždyť kdo by mohl milovat toho, koho se bojí, nebo toho, o kom si myslí, že se bojí jeho? Jsou ovšem ctěni, ale jen na oko a dočasně. Když padnou, jak se jim obyčejně stává, tu se ukáže, jak byli ve skutečnosti chudí na přátele.
Cicero

Ani vojska,ani poklady nejsou oporou království, ale přátelé, které by sis nemohl vynutit zbraněmi ani opatřit za zlato – získává je přátelská služba a věrnost.
Sallastius

Ille terrarum mihi praeter omnes angulus ridet
Onen kout země je mi nade všechna ostatní místa v celém světě drahý.
Horatius

Ze všech společenských svazků žádný není významnější a vzácnější než ten, který každého z nás spojuje s republikou. Drazí jsou nám rodiče, drazí jsou děti, drazí jsou příbuzní a přátelé, ale všechny tyto vzájemné city lásky soustřeďuje v sobě vlast: který dobrý občan by váhal položit za ni život, kdyby ji tím mohl prospět?
Cicero

Na první místo klást prospěch vlasti, pak rodičů, teprve na třetí místo prospěch vlastní.
Lucilius

Je spravedlivé vidět u lidí, kteří byli v jiném ohledu horší, především jejich statečnost ve válce za vlast. Dobrem zakryli totiž zlo a větší byl prospěch, který přinesli společnosti, než škoda způsobená jejich jednáním v osobním životě.
Thúkýdidés

Apameinóndás trpělivě snášel nespravedlivý postup svých spoluobčanů, protože pokládal za hřích hněvat se na vlast. Když ho jednou Thébané ze závisti nechtěli postavit do čela vojska, byl vybrán jiný velitel, který neměl válečné zkušenosti, a jeho vinou to došlo tak daleko, že se všichni báli o soud vojska, protože bylo sevřeno v soutěsce a obklíčeno nepřáteli. A tu začali postrádat Epameinóndovu obezřetnost – ten tenkrát sloužil jako prostý voják bez hodnosti. Když ho jeho spoluobčané žádali o pomoc, vůbec nemyslil na urážku, kterou utrpěl, vysvobodil vojsko z obklíčení a dovedl je bez škody domů.
Cornelius Nepos

Sladké a čestné je zemřít za vlast.
Horatius

Diomedón z Kyziku, požádán Artaxerxem, vzal na sebe úkol podplatit Epameinóndova. Přišel tedy do Théb s velkým nákladem zlata a získal pro svůj plán mladého Mikytha, Epameinóndova oblíbence, kterému dal pět talentů. Mikythos přišel za Epameinóndem a prozradil mu, proč Diomedón přišel. Epameinóndás pak řekl Diomedontovi: „Peníze nejsou třeba, neboť jestliže král chce to, co je Thébanům užitečné, jsem hotov učinit to zadarmo, kdežto chce-li opak, nemá dost zlata a stříbra, protože bych nepřijal všechno bohatství světa, kdybych za to měl odhodit lásku k vlasti.“
Cornelius Nepos

Epameinóndás porazil Lakedaimoňany u Mantinele, byl však při tom těžce raněn a ztratil vědomí. jakmile přišel k sobě, zeptal se, zda je v pořádku jeho štít. Jeho přátelé mu s pláčem odpověděli, že je v pořádku, a tu chtěl vědět, zda byli nepřátelé rozprášeni. Když i na to slyšel odpověď, jakou si přál slyšet, poručil, aby mu vytrhli z rány oštěp, kterým byl proboden. Tak ztratil mnoho krve a zemřel v radosti z vítězství.
Cicero

Nelze dobře vysvětlit, proč na nás tak silně působí místa, na nichž zůstaly stopy lidí, které milujeme nebo obdivujeme. Mne aspoň na těch našich Athénách netěší tolik jejich velkolepé stavby jako upomínky na významné lidi, kde který z nich bydlil, kde sedával, kde obvykle disputoval, a horlivě se chodím dívat i na jejich hroby. Proto mi i místo, kde ses narodil, bude vždy dražší z tohoto důvodu.
Atticus

Co může blažit víc než starost odbytá,
když břímě shodí duch a po všech svízelích
cest v cizině jsme u vlastního krbu zas
a v lůžku, po němž toužili jsme, spočinem?
To jediné ty všechny trudy vyváží!
Catullus

Quod satir est cui contingit,
ničil amplius optet
Komu se dostalo tolik, co stačí,
ať nežádá více
Horatius

Jak málo stačí moudrému ke spokojenosti! Nač by také nějak zvlášť toužil po penězích, nebo spíš nač by se o ně staral, když mu je vzdáleno všechno, co vyvolává touhu mít dost peněz k ukojení lásky, ctižádosti, každodenních výdajů. Proč by nemohli naši filosofové dokázat to, co dokázal Skyth Anacharsis, totiž nepřikládat penězům žádnou cenu.
Cicero

Jednou spatřil Sokrates, jak se kolem koně patřícího Míliovi kupí množství zvědavců, a slyšel, jak si vyprávějí o jeho vynikajících vlastnostech. Sokrates přistoupil k jeho podkonímu a zeptal se, jestli má ten kůň hodně peněz. Podkoní se na něho podíval, jako by ho považoval za blázna, a řekl: „Kde by vzal kůň peníze?“ A Sokrates prohlásil, že mu je hned líp, když slyší, že i chudý kůň může být dobrý, má-li od přírody dobré vlohy.
Xenofón

Nic není tak svaté, aby se to nedalo penězi zneuctít, nic tak opevněné, aby se to nedalo penězi dobýt.
Cicero

Zvykejme si odhánět od sebe nádheru, dát se obsluhovat menším počtem otroků, pořizovat si oblečení k tomu účelu, k jakému bylo vynalezeno, bydlet skromněji. Učme se spoléhat se na vlastní údy, poslušni přírody, která nám dala nohy, abychom sami chodili, a oči, abychom se sami dívali. Učme se řídit se v jídle i oblečení zvyklostmi předků, ne novými příklady. Učme se zvětšovat svou zdrženlivost a krotit svou rozmařilost, ovládat mlsnost, na chudobu se dívat nezaujatýma očima, mít v úctě střídmost, přirozené žádosti ukojovat prostředky snadno opatřenými, nemírné naděje držet v poutech a konečně počínat si tak, abychom bohatství žádali spíš od sebe než od Štěstěny. Bohatství ducha totiž spočívá v tom, že po ničem netoužíš.
Seneca

Babylónská královna Nitokris si dala postavit hrobku nad neživější městskou branou, takže ji v té výšce bylo odevšad vidět, a na ni dala nápis: „Bude-li některý z králů, kteří budou po mně vládnout v Babylóně, potřebovat peníze, ať otevře tuto hrobku a vezme si, co bude chtít. Nebude-li je však potřebovat opravdu naléhavě, ať hrobku neotvírá, neprospělo by mu to.“ Hrob zůstal nedotčen, až přešla vláda na Dáreia. Ten ho otevřel, avšak nenašel tam žádné peníze, jen mrtvolu a nápis: „Kdybys nebyl ovládán nenasytnou touhou po penězích a nečestném zisku, neprovinil by ses otvíráním schránky mrtvých.“
Hérodotos

Když Xenokratovi přinesli vyslanci Alexandra Velikého padesát talentů, což byly v té době veliké peníze, zvlášť v Athénách, vzal s sebou Xenokratés vyslance na večeři do Akademie, předložil jim k jídlu jen tolik, kolik stačilo k nasycení, bez jakékoli okázalosti a přepychu. Když se ho druhý den ptali, u koho mají peníze uložit, řekl jim: „Cože jste při včerejší skromné večeři nepochopili, že peníze nepotřebuji?“
Cicero

Quo semel est omnuta recens, servabit odorem testa du.
Čím jednou načichl džbán, když ještě byl nový, tu vůni dlouho si uchová.
Horatius

Učitel se má chovat ke svým žákům jako otec, má si myslit, že zastupuje ty, kteří mu svěřili své děti. Sám nemá mít chyby a nemá chyby snášet. Jeho přísnost ať není nevlídná, jeho veselost, ať není rozpustilá – první by mohla vést k nenávisti, druhá k opovržení. Ať mluví co nejčastěji o tom, co je čestné a dobré, neboť čím častěji bude povzbuzovat, tím vzácněji bude trestat. Ať se hněvá co nejméně, avšak ať nepřehlíží, co je třeba opravit.
Quintilianus

Lidé, kteří někoho učí a vzdělávají, musí bedlivě přihlížet k tomu, kam každého nejvíc unášejí jeho přirozené sklony. Vyučující musí svou činnost podle možnosti přizpůsobit povaze každého jednotlivce.
Cicero

Státu neprospívá jen ten, kdo vybírá kandidáty na úřady, hájí obžalované a rozhoduje o míru a válce, ale i ten, kdo povzbuzuje mládež, kdo při dnešním velkém nedostatku dobrých učitelů vštěpuje do srdcí ctnost, kdo chytá a stahuje zpátky lidi úprkem se ženoucí za penězi a rozmařilostí, a kdyby nic jiného, aspoň je zdržuje – i ten působí veřejné blaho, třebaže nemá žádnou veřejnou funkci. Dělá snad víc ten, kdo rozhoduje, než ten, kdo učí, co je spravedlnost, co je plnění povinností, co je trpělivost, co je statečnost, co je pohrdání smrtí a čisté svědomí je statek, který člověk získá bez výloh?
Seneca

Styk s řádnými lidmi je školou ctnosti, styk se špatnými její zkázou.
Xenofón

Nepříjemnosti, které ho potkají, nebude dobře snášet ten, komu nebylo nikdy nic odepřeno, komu starostlivá matka vždy utřela slzy, o kterého se vždy staral vychovatel.
Seneca

Filippos posílá Aristotelovi pozdravu. Oznamuji ti, že se mi narodil syn. Má vděčnost bohům se ani tak netýká toho, že se narodil, jako toho, že měl to štěstí a narodil se v době, kdy žiješ ty. Doufám totiž, že výchova a vzdělání poskytnuté tebou jej učiní hodným nás a že bude stačit na tak velkou říši.
Filippos II Makedonský o svém synu Alexandrovi

Kéž bychom sami nezkazili mravy svých dětí! Tato změkčilá výchova, které říkáme shovívavost, láme všechnu sílu ducha i těla. Po čem nezatouží, až dospěje, kdo jako dítě plakal v přepychové nachové kolébce? Vyrůstají v nosítkách, a když se nohama dotknou země, visí na pažích těch, kteří je podpírají z obou stran. Když řeknou něco trochu prostořekého, máme z toho radost. Smíchem a polibkem vítáme slova nedůstojná slušného člověka. Ani se takovým slovům nemusíme divit: od nás je mají, od nás je slyšeli. Na každé hostině je slyšet oplzlé písně, je vidět neslušné divadlo. Stává se z toho zvyk a nakonec druhá přirozenost. Ti ubožáci se to učí dřív, než se vůbec dovědí, že to jsou neřesti.
Quintilianus

O mnoha svých chybách se dovíme spíše z výtky nepřítelovy než přítelovy, protože, jak praví Platón, láska je slepá.
Plútarchos

Nic na světě není bez zásluhy.
Epicharmos u Xenofónta

Jednou přišel v Athénách jakýsi vetchý stařeček na divadelní představení, ale nikdo z jeho spoluobčanů ho nepustil sednout. A tak došel náhodou až na místo, kde seděli spartští vyslanci. Jeho stáří na ně zapůsobilo, povstáním vzdali úctu jeho šedinám i jeho létům a uvolnili mu nejčestnější místo uprostřed mezi sebou. Kdysi toho shromážděné občanstvo povšimlo, hlasitým potleskem pochválilo ohleduplnost cizinců. A tu prý jeden ze Sparťanů řekl: „Athéňané tedy vědí, co je správné, ale nestarají se o to, aby to dělali.“
Valerius Maximus

Víc ti prospěje živý hlas a styk s moudrými něž knihy, protože dlouhá je cesta lemovaná přízraky, krátká a úspěšná řídící se příklady.
Seneca

Právě ty nejlepší povahy potřebují nejvíc výchovu. Vezměte si například koně: z těch nejušlechtilejších, kteří jsou bujní a ohniví, stávají se koně nejlepší a nejužitečnější, jsou-li od malička kroceni, kdežto zůstanou-li nezkroceni, jsou naprosto neovladatelní a nemají vůbec žádnou cenu. Podobně nejušlechtilejší lidé, jejichž duše je plná elánu a kteří jsou neúnavní ve všem, nač sáhnou, stávají se nejlepšími a nejužitečnějšími, když projdou výchovou a školením, a vykonávají přečetné dobré skutky vynikající úrovně, kdežto když se jim nedostane výchovy ani vzdělání, jsou z nich lidé nejhorší a neškodlivější.
Sokrates u Xenofónta

Non scholár sed vitae discimus
Neučíme se pro školu, ale pro život.
Seneca

Má cesta ke stáří? Stále mnohé učím se.
Solón

Závistník, prchlivec, lenoch, ni ctitel vína a lásky, nikdo není tak zhrublý, by nemohl zjemněti takto, jenom když zušlechtění chce ochotně propůjčit sluch svůj.
Horatius

Je nám vrozena taková láska k poznání a vědění, že nikdo nemůže pochybovat o tom, že nás k takovým věcem strhává lidská přirozenost, aniž ji láká nějaký prospěch. Což nevidíme, jak se chlapci nedají odstrašit ani bitím od pozorování a zkoumání věcí? Jak přibíhají znova, když byli odehnáni? Jak mají radost, že něco vědí? Jak touží vypravovat to ostatním? Jak je upoutávají slavnostní průvody, veřejné hry a jiná podívaná toho druhu? A jak kvůli tomu snášejí hlad i žízeň?
Chceš jiný příklad? Nevidíme, jak jsou lidé mající zábavu v ušlechtilých studiích a uměních tak zaujati samotným poznáním a věděním, že nedbají ani o zdraví, ani o majetek, jak všechno snášejí a jak vyvažují největšími starostmi a námahami rozkoš, kterou pociťují z učení?
Jak silně byl zapálen pro studium Archimédes, jestliže byl tak pozorně zabrán do rýsování v písku, že ani nezpozoroval, že jeho město bylo dobyto nepřítelem? A co říci Pýthagorovi? Co o Platónovi nebo Demokritovi? Víme přece, že z touhy po poučení procestovali nejvzdálenější země. Podněty povzbuzující nás k učení a poznání jsou ve věcech samých, kterým se učíme a které poznáváme.
Cicero

Když byl Dionýsios Mladší zbaven vlády, kdosi se ho zeptal, co mu byl platný Platón a jeho filosofie. On odpověděl: „Díky jim dokážu snést vyrovnaně tak velký zvrat osudu.“
Plútarchos

I kdyby byl naším údělem dlouhý život, bylo by nutné šetrně si rozdělit čas, aby stačil na nezbytné záležitosti. Jaké šílenství učit se zbytečnosti v tak velké časové tísni, v níž jsme.
Seneca

Hry chlapcům prospívají, neboť po hře věnují učení víc síly a jejich pozornost je bystřejší. Musíme však znát míru v takovém uvolnění, kdybychom je zcela odepřeli, vyvolalo by to odpor ke studiu, kdybychom je dopřáli v přílišném rozsahu, mohlo by to vést k návyku na nečinnost.
Quintilianus

Jinochy je třeba nabádat především k tomu, aby cítili k svým učitelům stejnou lásku jako ke studiím samotným, aby je považovali za své rodiče, ne sice fyzické, ale duševní. Taková náklonnost zdárně přispěje k zdárnému výsledku studií, neboť pak budou rádi poslouchat, budou věřit tomu, co se jim bude říkat, budou toužit podobat se svým učitelům, do školy budou chodit s radostí a s chutí. Opravování je nebude trápit, pochvala je bude těšit, budou se snažit zasloužit si lásku. Vždyť tak jako je povinností učitelů učit, je povinností žáků dávat najevo učenlivost – jedno bez druhého nestačí.
Quintilianus

Víc ti prospěje, udržíš-li v paměti jen několik málo příkazů filosofie, ale budeš je mít kdykoli po ruce a budeš se jimi řídit, než naučíš-li se jich sice mnoho, ale nebudeš je mít pohotově.
Seneca

Veškeré učení se opírá především o paměť. Učíme se zbytečně, jestliže nám vymizí z paměti, co se naučíme. Někteří lidé věřili, že je darem přírody a ničím jiným, avšak ona se zvětšuje pěstováním, tak jako všechno ostatní. Můžeme dokonce říci, že se nic tak nezvětšuje, věnuje-li se tomu péče, a nic tak nehyne, je-li zanedbáno, jako paměť.
Quintilianus

Má paměť měla v sobě něco zázračného. Dokázal jsem opakovat dva tisíce jmen v tom pořádku, v jakém byla přede mnou vyslovena, a reprodukoval jsem více než dvě stě veršů, které mi po jednom říkali mí spolužáci, a to pozpátku, od posledního až k prvnímu.
Seneca

Rodiče mají dát dětem na cestu velkou výbavu, která by při ztroskotání lodi vyplula spolu s nimi na hladinu.
Vitruvius

Filosofie, která nás provázíš životem, hledáš ctnost, zaháníš neřesti“ Co bych si bez tebe počal, a nejen já, ale vůbec celý lidský život! Ty jsi zrodila města, ty jsi svolala k společnému životu rozptýlené lidi, ty jsi se spojila nejdřív pospolitým bydlením, pak sňatky, nakonec společenstvím písma a řeči, ty jsi byla vynálezkyní zákonů, učitelkou mravnosti a vzdělanosti. K tobě se utíkám, od tebe žádám pomoc, tobě se odevzdávám, kdysi zpola, nyní úplně a beze zbytku. Jediný den prožitý dobře a podle tvých příkazů má větší cenu než celá věčnost v hříchu.
Cicero

Psyché Iatreion
léčebna duše
podle Diodóra Sicilského nápis na nejstarší knihovně v Egyptě

Den ode dne větším odpočinkem je pro mne literatura, jakmile mi veřejná činnost ponechá trochu času.
Cicero

I pro ty, kteří už jsou na milování staří, je příjemné poslouchat milostné verše, neboť je nutí myslit na lásku a oni jako by tím omládli.
Filostratos

Když vidím, ¨jaké pocty jsou vzdávány vítězům při olympijských hrách, že dostávají dokonce doživotní plat od své obce, divím se, že nejsou stejné, nebo ještě větší pocty vzdávány spisovatelům, kteří přinášejí všem po všechny časy užitek bez konce. Něco takového by si zasloužilo být zavedeno tím spíš, že sportovci cvičením posilují jen svá těla, avšak spisovatelé zdokonalují nejen svého ducha a své smysly, ale i ducha a smysly všech ostatních tím, že ve svých knihách dávají pokyny, které nejvíc pomáhají při bystření ducha a při učení. Vždyť jaký prospěch přináší lidem Milo z Krotnu tím, že ho nikdo fyzickými silami nepřemohl, nebo ostatní, kteří získali fyzickými silami vítězství podobně jako on? Naproti tomu poučky Pýthagorovy, Platónovy, Aristotelovy a ostatních mudrců obohacují každodenně všechny národy o nové plody a lidé, kteří se jimi živí od útlého věku, mají jednak sami nejlepší smysly, ale také svým obcím vštěpují lidské mravy a ustanovují spravedlivá práva a zákony. bez nichž nemůže být žádná obec v pořádku. Protože tedy moudrost spisovatelů přichystala jednotlivcům i celým obcím tak velké dary, myslím, že by se jim nemělo dostat jen palmových ratolestí a věnců, ale i triumfů, a kdyby to nebyl hřích, měly by jim být ustanoveny pocty jako bohům.
Vitruvius

Sofokles skládal tragédie až do pozdního stáří. Jeho synům se zdálo, že pro tuto činnost, zanedbává rodinné jmění, a proto ho dali předvolat, před soud, aby ho soudcové zbavili správy majetku, jako by neměl zdravý rozum, tak jako i u Římanů bývali zbavováni svéprávnosti otcové špatně hospodařící.Stařec přečetl soudcům divadelní hru, kterou právě dopsal (byl to Oidipus na Kolónu), a zeptal se jich, zda jim připadá jako dílo člověka, který to nemá v hlavě v pořádku. Po vyslechnutí hry ho soudcové osvobodili.
Cicero

Různorodá četba má v sobě něco přelétavého. Jestliže chceš získat něco, co by ti trvale uvázlo v duši, musíš se zabývat jen omezeným počtem knih a jen z nich brát duševní potravu. Četba podle přesného výběru prospívá, četba pestrá je jen pro zábavu. Kdo chce dojít k cíli, který si stanovil, ať nebloudí po mnoha cestách, ale ať sleduje jedinou.
Seneca

Knížky mají své osudy.
Terentianus Maurus

Náklady na pořizování knih jsou značně velké. Je při tom nutno zachovávat míru. Jaký užitek přinášejí hory knih majiteli, který za celý život nepřečetl ani jejich obsahy? Taková hromada knih zavalí toho, kdo se učí. Mnohem užitečnější je věnovat se několika autorům než bloudit množstvím. V nynější době pro mnoho lidí, kteří jsou v literatuře ignoranty, nejsou knihy nástrojem vzdělání, ale jen ozdobou bytu. Knih má být pořizováno jen tolik, aby stačily ukojit potřebu, nikdy nemají být pořizovány pro podívanou.
Seneca

Protože knihovna tvá je nabitá tím, co sis koupil, za vědce, za vzdělance, příteli, sám sebe máš. To tedy stejně si schovávej struny a trsátka, lyry ať z tebe, obchodníku, zítra hned hudebník je.
Ausonius

Je zřejmé, že sama příroda nám dala hudbu jako dar, abychom lépe snášeli strasti.
Quintilianus

Kdosi chválil před Antisthenem Isménia, že je výborný flétnista. „Asi nebude za mnoho stát,“ řekl Antisthenés, „jinak by nebyl tak výborný flétnista.“
Plútarchos

Malíř Parrhasios soutěžil se Zeuxidem. Zeuxis zobrazil tak dokonale hrozny, že se na obraz slétli ptáci, a Parrhasios mu předložil namalovanou roušku, která byla tak dokonale vystižena, že Zeuxis žádal, aby roušku odhrnul a ukázal mu, co je pod ní namalováno. Když poznal svůj omyl, uznal, že byl poražen, protože on sám oklamal ptáky, kdežto Parrhasios umělce. Později namaloval Zeuxis chlapce nesoucího hrozny. Když se na ně slétli ptáci, rozhněval se na svůj výtvor a zvolal: „Hrozny jsem namaloval líp než chlapce, neboť kdybych byl i jeho zobrazil jak se patří, byli by se ho musili ptáci bát.“
Plinius starší

Si Tacuisses,
philosophus mansisses
Kdybys byl mlčel, byl bys zůstal filosofem

Kterémusi příteli, který se ho ptal, co bude dělat, odpověděl Quintus Caecilius Metellus Macedonicus: „Svou košili bych spálil, kdybych věděl, že zná můj plán.“
Aurelius Victor

Jednou byl filosof Xenokratés náhodou u toho, když jacísi lidé vedli pomlouvačné řeči, a nic na to neřekl. Když se ho jeden z nich zeptal, proč on jediný drží svůj jazyk na uzdě, odpověděl mu: „Protože se mi už stalo, že mě mé promluvení mrzelo, ale nikdy mě nemrzelo, že jsem mlčel.“
Valerius Maximus

Zenón řekl jakémusi mladíčkovi, který mluvil hloupě a nevěcně: „Proto máme dvě uši a jedna ústa, abychom víc poslouchali a méně mluvili.“
Diogenes Laertios

Ne bezdůvodně Řekové tvrdili, že každý mluví tak, jak žije. Nejvíc je nutné dbát na to, aby bylo zjevné, že ctíme a milujeme ty, s nimiž rozpřádáme hovor.
Quintilianus

Právě tak jako se naprosto správně přikazuje, abychom se kdykoli v životě vyhýbali silným hnutím mysli neposlouchajícím rozum, právě tak má i hovor být prost hnutí toho druhu, aby nevznikl hněv nebo nějaká touha nebo aby se neobjevilo něco podobného. Řeč totiž obyčejně prozrazuje mravy a odkrývá tajemství duše.
Cicero

Co nevím přesně, nerad říkám nazdařbůh.
Sofokles

Dobrý vliv toho, co bylo správně řečeno, na povahu mladých lidí není zdaleka tak silný jako špatný vliv toho, co bylo řečeno nevhodně, a to tím spíš, jestliže je víc toho horšího.
Gellius

Řeč pravdy je prostá.
Ammianus Marcellinus

Lháři obvykle nevěříme ani tenkrát, když mluví pravdu.
Cicero

Nic není tak okřídlené jako pomluva, nic se tak snadno nevypouští, nic není rychleji přijímáno, nic se nešíří do většího okruhu.
Cicero

Velký obdiv sklízí výmluvný a moudrý řečník. Jestliže je k jeho projevu přimísena i důstojnost skromnosti, nelze najít nic obdivuhodnějšího, zvlášť když je nositelem těchto vlastností mladý člověk.
Cicero

Kdo raduje se, když ho chválí lichotník, obvykle lituje, když trest ho postihne.
Vzal havran z okna sýr a na vysoký strom
s ním vyletěl, tak chtěl si na něm pochutnat.
Spatří ho liška, lichotivě promluví:
„Jak krásně leskne se tvé peří, havrane!
Jak půvabnou máš postavu, jak krásnou tvář!
Teď kdybys ještě hlas měl, z ptáků první jsi.“
Chce hlupák havran ukázat, že má i hlas,
sýr ze zobáku pustí, liška mazaná
nemešká, dychtivými zuby po něm chňapne hned.
Teď teprv havran zaplakal nad svou hloupostí.
Phaedrus

„Vystoupí-li někdo na nebe a spatří stavbu světa a krásu hvězd,“ říkával Archytás, „nebude mít pro něho ten úžasný pohled žádný půvab, bude však pro něho nanejvýš příjemný, bude-li mít někoho, komu to bude moci vypravovat.“
Cicero

Leadere numquam velimus
longeque absint propositium illud,
potius amidům
quam dictum perdere

Při žertování nikoho nerážejme
a nechme si zajít chuť ztratit raději přítele
než příležitost říci vtip
Cicero

Žertů používej stejně střídmě jako soli.
Diogenes u Stobaia

Egyptský král Amasis měl takto rozvrženou svou činnost. Dopoledne až do chvíle, kdy je plné tržiště, vykonával horlivě královské povinnosti, které se právě naskytly, potom však pil, dělal si blázny ze svých spolustolovníků a nevázaně žertoval. Jeho přátelé to mrzelo a vyčítali mu to takovými slovy: „Králi, sám sobě dobře nevládneš, když se ženeš do tak špatných činností. Ty bys přece měl vznešeně sedět na vznešeném trůně a konat celý den své královské povinnosti, a tak by Egypťané věděli, že jim vládně velký muž, a mluvilo by se o tobě lépe. Teď si však vůbec nepočínáš královsky.“ Amasis jim odpověděl: „Kdo má luk, napíná ho tenkrát, když ho potřebuje použít, a po použití ho zas povolí. Kdyby byl totiž napjat po celou dobu, praskl by, takže by ho nemohl používat ve chvíli potřeby. Tak je to i s lidskou činností. Kdyby se někdo chtěl stále zaměstnávat vážnými věcmi nevěnoval se ve vhodné chvíli žertování, ani by se nenadál a byl by z něho blázen nebo hlupák. Já to vím, a proto přidělávám každé činnosti její díl.“
Hérodotos

Když musil Hanibal odejít z Kartága, žil u krále Prusie. Jednou králi radil, aby se pustil do bitvy, ten však prohlásil, že k tomu nemá odvahu, a odvolal se na nepříznivý vzhled vnitřností obětovaného zvířete. Tu mu Hanibal řekl: „Ty jsi pěkný král, když více věříš kousku telecího masa než starému veliteli!“
Cicero

Když byl Scipio místodržitelem na Sicílii, dával jednomu Sicilanovi jako obhájce na soudě člověka sice urozeného, ale velmi hloupého, a tu ho Sicilan požádal: „Prosím tě, praetore, dej toho advokáta mému protivníkovi – mně pak už nemusíš dávat nikoho.“
Cicero

Thales byl rozhodnut zůstat svobodný. Když na něho jednou matka naléhala, aby na sebe vzal pouto manželské, řekl jí: „Ještě na to není čas.“ Po řadě let naléhala matka znovu mnohem důtklivěji a tu jí řekl: „Už na to není čas.“
Diogenes Laertios

Když jednou Sokrates viděl nést ve slavnostním průvodu velké množství zlata, zvolal: „Jak velké množství je toho, po čem netoužím!“
Cicero

Caesar Augustus si ze všeho nejvíc přál, aby se ukázala jeho vděčnost ke všem. Jednou za ním přišel vysloužilý voják, který byl volán před soud a měl strach, že to špatně dopadne, a prosil ho, aby mu pomohl. Caesar mu okamžitě vybral ze svého průvodu jednoho advokáta a toho vyzval, aby se té pře ujal se vší svědomitostí. Tu zvolal vysloužilec silným hlasem: „Caesare, když ty jsi byl v nebezpečí v bitvě u Aktia, nehledal jsem žádného zástupce, ale bojoval jsem sám za sebe.“ Odhalil při tom šat a ukázal své jizvy. Caesar se začervenal a přišel k soudu jako advokát sám osobně.
Macrobius

Nasica přišel jednou za básníkem Enniem a u vchodu do domu se po něm ptal, a tu mu služka řekla, že není doma, Nasica však poznal, že to řekla na pánův rozkaz a že Ennius je uvnitř. Když za pár dní přišel zase Ennias k Nasicovi a u dveří se po něm sháněl, zavolal na něho Nasica: „Není doma!“ Tu se Ennius ozval: „Jak to? Copak nepoznám tvůj hlas?“ A Nasica ho káral: „Že se nestydíš! Když jsem se já ptal po tobě, uvěřil jsem tvé služce, že nejsi doma, a ty nevěříš mně samému?“
Cicero

Alexander Veliký se rozhodl zničit město Lampsakos, protože bojovalo proti němu na straně Dáreiově. A tak když spatřil, jak vychází z městských bran Anaximenés, lampsacký občan, u něhož kdysi studoval řečnictví, a jde k němu, bylo mu jasné, že přichází prosit za svou otčinu, a proto přísahal při bozích, že neudělá to, co na něm Anaximenés bude chtít. Chytrý řečník to slyšel a požádal krále, aby Lampsakos zbořil. Alexander byl vázán posvátností přísahy, dojala ho také vynalézavost někdejšího učitele, když šlo o záchranu vlasti, a tak Lampsackým jejich provinění odpustil.
Valerius Maximus

Když Platón poznal, jak velké peníze Agrigeťané vynakládají na své stavby a že náklady na večeře nejsou o nic menší, prohlásil: „Agrigenťané stavějí tak, jako by tu chtěli být věčně, a večeří tak ,jako by to měla bát jejich poslední večeře.“
Alliános

Kleobúlos říkal, že dcery je třeba provdávat tenkrát, když jsou věkem dívky, ale rozumem ženy.
Diogenes Laertios

Šel jednou v Římě přes forum pohřební průvod. Jakýsi posměváček přistoupil k nebožtíkovi a šeptal mu něco do ucha. Když se ho kolemjdoucí ptali, co mu říká, vysvětloval: „Aby vyřídil Augustovi, že Tiberius nevyplatil nic z toho,co on na smrtelném loži odkázal lidu.“ Když se to doslechl Tiberius, posměváčka si dal předvolat, vyplatil mu jeho část odkazu a pak ho dal odvézt na popraviště,m aby prý sám osobně donesl Augustovi pravdivou zprávu.
Suetonius

„Jak je se vysvětlí jen, že k živým přízní se skrblí?
K plodům současných let čtenář tak zřídka kdy lne!“
Regule, nediv se pranic, tak vždycky chová se závist:
k novému zavírá zrak, starého váží si víc.
Dokud žil Vergilius, byl v Římě Ennius čítán,
Homér v době, kdy pěl, sklízel úsměch a škleb,
Menandros zřídka byl věnčen a zřídka divák mu tleskal,
Ovid málo byl znám – vlastně jen Korinně své…
Vám tedy, knížečky moje, vám teprv netřeba spěchat:
čeká-li sláva i mne – po smrti, jakýpak spěch?“
Martialis

Platón definoval člověka jako tvora dvounohého, neopeřeného. Tato definice se všem líbila. A ti vzal Diogenes kohouta, oškubal ho, přinesl do Akademie a prohlásil: „Hle, tu je Platónův člověk!“
Diogenes Laertios

Jestli si myslíš, že moudrost se získá pěstěním vousů, pak i bradatý kozel v mudrce změní se hned.
Lúkiános

Zde příklad jest, že muž vždy na to doplatí, ať ženou milován, či sám ji miluje. Kdys žena zkušená, jež svůj věk znala skrýt, svým umem, upoutala muže středních let, však krásná dívka též mu srdce zajala. Ty začaly hned rvát mu vlasy střídavě, jak každá chtěla, aby se jí podobal. Muž věřil oběma, že tím ho zkrášlují, však zakrátko měl pleš. Ta mladší vyrvala mu vlasy šedivé, tas starší černé zas.
Phaedrus

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Výroky

(Terka, 14. 3. 2011 10:28)

Věděli byste, kdo řekl tyto výroky: Mám sice jen slabé a vetché ženské tělo, ale královské srdce. Nebo: Souhlas lidu je jediným zdrojem vládní moci.
Děkuji

láska není jedna

(15ti letý neznámí, 30. 7. 2008 19:09)

Kdo říká, že člověk zažije opravdovou lásku jen jednou, tak je hlupák, protože bych se už nikdy nemohl zamilovat.